|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Hojím se v ráno
v šedivé světlo nízkých mraků
a ve psí žízeň procitám
je chvíle zapomenout a okamžik milovat
i prozřít z adres a Prahy smutečné
když je vteřina před deštěm a snem
snad jen jistota rukou v kapsách
mne ještě přesvědčuje o smyslu dotýkání
a zůstávám padat v tom kroku
jakým jsem plastikovský Ahasver i pinkl
kteří bloudí každý jinam
a přesto stále mezi stejnými stoly
stejných hospod, rakovin, emigrací i návratů
to jen v domech jsme hosty nebo nad prahy
překračujeme bytí a prach ohně
jen nebýt daleko od sebe samých
jako od Boha a hlín, jejichž osudem je kruh a čas
a bylo to stejně hloupé
jako dávat tělu vinu za bolest
to opět pomyslet na tebe
a na tvá moře i tvé země
z nichž oči jsou to nejkrásnější, co jsem kdy viděl
ze všech hvězd
odpusť
uviděl jsem za oknem vlaku srnu a podíval se na ni
jako bych ji jedl
a stejné to je
když na tebe se dívám
jak jsi
když projíždím
|
|
|
